Z krve a popela (From Blood and Ash)

Jennifer L. Armentrout / 2020 / Blue Box Press (Fragment)

Kolem této knihy už od jejího vydání v originálu panuje obrovský hype. Pokud se alespoň trochu zajímáte o YA scénu, pak víte, že FBBA je skutečným boomem, který recenzenti a hlavně nakladatelé rádi označují za fantasy YA podobné Dvorům od Maas. Zde přikládám anotaci pro vás, kteří knihu ještě neznáte a třeba přemýšlíte o tom, že jí dáte šanci:

První díl návykové fantasy ve stylu knih Sarah J. Maasové

Poppy byla už od narození vyvolena, aby svět přivedla do nové éry, a její život tak nikdy nepatřil jen jí. Na ramenou jí teď leží budoucnost celého království, sama však neví, zda o to vůbec stojí. A když do jejího života vstoupí zlatooký strážce Hawke, který má zajistit její Povznesení, Poppyin osud a povinnost se propletou s jejími touhami a potřebami. Poppy začne zpochybňovat vše, v co kdy věřila - a Hawke ji uvede v pokušení vyzkoušet zakázané...

Moje hodnocení:

KLADY:

• integrace náboženství

• velice originální pojetí upírů

• skvělá práce s napětím, hangcliffery

• dynamika mezi postavami

• neskutečné plottwisty

• epický závěr, který vás nenechá dýchat

ZÁPORY:

• erotika na úkor zápletky

• nevysvětlené záležitosti

• prostředí

• motivy hlavní postavy

Z mého pohledu je zhruba 90 % celé knihy o tom, jak je Poppy vlhká z Hawka a zbylých 10 % o samotném příběhu, který má potenciál být neskutečně našlapaný. Přemíra občas vynucené erotiky mě spíš otravovala a řekla bych, že i bránila zápletce se pořádně rozvinout a vystavět tak svět kolem Poppy. Tam kde by totiž klasicky byl worldbuilding byl v tomto případě právě jen vztah Poppy x Hawke, který právě zmiňovaný strážce tahal. Nebýt jeho drzých poznámek nejspíš bych knihu odložila po několika prvních kapitolách.

Postava Poppy je sama o sobě nudná. Neustále je nám vykreslována jako odvážná a nespoutaná dívka, ale ve finále není schopná nic udělat, když to potřebuje. Dobrovolně se nechá bít od lorda a vévody? Proč si nedupne? Proč jen vadne, sem tam poruší pravidla a čeká? A tohle je, dámy a pánové, bod, kdy jsem si uvědomila, že podobnost se Dvory nebo celkově tvorbou Maas je jen další marketing.

Poppy má zatraceně hodně daleko od Aelin, Feyre nebo Bryce. Tyhle holky se za sebe uměly rvát, nečekaly na zázrak, ale vzaly svůj život do vlastní rukou, což by Poppy nebýt Hawka nikdy neudělala. Možná jsem k tomu moc kritická, ale takhle to vidím já jako čtenář.

Když ale zabrousím k těm kladům, tak stojí za zmínku právě ta Hawkova osobnost, jeho hlášky a dynamika, kterou dává vztahu mezi ním a Poppy. Potom tu je skvělá práce s napětím, které vygraduje v samotném závěru knihy, který byl tím nejlepším. První 500 stránek bylo takové soft porno, ale pak se to konečně rozjelo a začalo to pravé fantasy ve stylu Maas.

Podtrženo sečteno kniha nebyla vůbec špatná, pokud máte rádi erotiku a nejste na epické fantasy. Jestli jste spíš na silný příběh sáhněte třeba po Griše nebo Vranách, tahle kniha je opravdu spíš pro ty, co rádi něco zamilovaného.

Osobně bych knize dala 3 z 5 hvězdiček. Je to lepší průměr, co se dobře čte a je u něj docela legrace. Jen bych to neřadila do YA, ale spíš NA s tím, kolik je tam sexu, a fantasy brala jako druhořadost vzhledem k tomu, že je na prvním místě právě ta romantika.

Co vy? Četli jste? Jak se vám to líbilo? A jestli jste nečetli, tak plánujete nebo vás kniha nezaujala?